Výprava za Hvězdnou holí Arnaku

Džunglí zazněl svist mačety a z cesty byla nemilosrdně odstraněna veškerá flóra i fauna (ano, užovka dnes neměla svůj den). Velké listy banánovníků, palmovníků a zbytky lián postupně padaly na vlhkou zem.

Výprava pomalu pokračovala vytyčeným směrem. Vpředu líně prosekávala cestu postava v kdysi možná bílé košili s vyhrnutými rukávy, na které chybělo pár spodních knoflíků, a tak při každém pohybu odhalovala pivem a guláškem vypracované břicho, jak se vlní a vlní a vlní.... Khaki kalhoty držel kožený pásek, na kterém měl dobrodruh připevněný ošoupaný hnědý bič a kompas. Tyto propriety byly vcelku těžké, takže si neustále rovnal padající kalhoty, což výpravu dosti zpomalovalo. Naštěstí to zachraňoval stylový klobouk, který měl muž nedbale nasazený na hlavě.

Za vedoucím členem výpravy pochodovali tři mladí cestovatelé. Cítili příležitost objevit v této džungli dosud neobjevené. Jeden z mladíků zrychlil krok, dohnal kolegu jdoucího před ním a zašeptal: "Věříš mu?", pokynul bradou směrem k muži v klobouku, který zrovna zápasil s menší palmou. "Rozhodně!" odvětil druhý "Je to nejlepší průvodce široko daleko, a navíc...".  Větu nedořekl, protože vůdce skupiny obratně přidřepl a zvedl ruku se zatnutou pěstí. To byl smluvený signál pro "Pozor, nebezpečí!". Ostatní ztuhli a pak se svorně vrhli na zem do mazlavého bahna. A v tom to uslyšeli... zvuk šouravých kroků desítek chodidel. Vůdce v klobouku se v tichosti připlazil k ostatním. "To jsou ONI", šeptl, "pokud nás objeví, je po nás". Doléhaly k nim zvuky vzdáleně připomínající lidské hlasy, ale nikdo nedokázal rozlišit jazyk, kterým se ONI dorozumívali. "Musíme zmizet, a to hned!" sykl muž v klobouku a začal sahat po biči, "až řeknu teď, poběžíte co nejrychleji tímto směrem", ukázal do džungle. "Připraveni?", zeptal se, a aniž by čekal na odpověď zařval: "Teď!".

Neznámé hlasy zesílily a šourání se změnilo v dupot. Dobrodruzi vyskočili na nohy a zběsilým tempem vyrazili určeným směrem, holýma rukama rozráželi hustý porost a zakopávali o kořeny. Cestu jim přehradila malá říčka, ale bez váhání skočili do vody a začali se brodit na druhý břeh. Zastavili před malým vodopádem, aby popadli dech. "Běžte!", křikl dobrodruh v klobouku. Skupina se otočila právě v čas, aby spatřila jejich průvodce, jak s bičem v ruce přibíhá ke břehu, napřahuje se a švihá... konec biče se s prásknutím zachytí na větvi vzrostlého stromu, dobrodruh skáče, zablácenými botami rozčeří vodní hladinu, v letu opíše půlkruh, poslední knoflíky na jeho košili odlétají... Bič námahu nevydrží a praská... Osoba v klobouku s kalhotami na půl žerdi smete skupinku cestovatelů a v jedné hromadě prolétnou vodopádem.

 

První, koho spatřil mladík otřesený po tvrdém pádu, byl muž v klobouku, který za doprovodu dvou osob v bílém odcházel směrem k otevřeným dveřím přistaveného vozu. V klidu nastoupil, otočil se na mladého cestovatele, usmál se a uznale kývnul. "Že jsme si to ale užili!", stačil ještě zavolat, než se za ním zavřely dveře s nápisem "Převoz - Sanatorium Bohnice". Vzápětí se na mladíky obořili jeden z uniformovaných strážců zákona: "Ještě jsem nezažil, že by někoho napadlo vlézt do Pražské ZOO a udělat v pavilonu Indonéské džungle takový bordel jako jste provedli vy! Že jste vyděsili k smrti skupinku Holanďanů, to vem čert, ale chodit mimo cesty a ničit expozice, no to je vrchol!"  Mladý dobrodruh se osmělit a špitl: "Ten muž v klobouku říkal, že tu pracuje, a že nás vezme na V.I.P prohlídku..."  Muž zákona nevěřícně zakroutil hlavou a již smířlivěji odvětil: "Tak jdeme, pánové. Máte na služebně co vysvětlovat".

Tentokrát jsme namodelovali upgrade do výborné hry Ztracený ostrov Arnak, kterou vydalo CGE a Mindok. Správný dobrodruh by měl mít spolehlivý kompas, deník s pevnou vazbou, čistou lupu, po kapsách nějaké to zlato a hlavně hodnotný artefakt ve formě Hvězdné hole s opravdovým sklem. To vše musí také mít kde uložit a tak jsme vytvořili tematické lodní truhly. Jak se nám to nakonec povedlo můžete vidět na fotkách.

(Design: Myší doupě)